OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak dlouho jsme čekali na novinkovou desku brněnských FORGOTTEN SILENCE, až jsme se konečně dočkali. Ovšem spokojené pomlaskávání může přicházet pouze od těch neinformovaných jedinců, ke kterým dobrý vítr z RedBlacku ještě nestihnul donést předloňské vinylové poselství „Yarim Ya“, neboť právě jeho vydání na digitálním nosiči bylo hlavním důvodem letošního znovuzrození TICHA.
Do nahrávky nás uvede industriální intro, jakési ladění, a pak už tu máme celou kompozici „Yarim Ya“, tentokráte navíc jen rozdělenou tracky na tři části. Opakovat již vyřčené mi přijde naprosto zbytečné, případné zájemce stačí odkázat na již zmiňovanou recenzi EP a pojďme se věnovat úplně čerstvému materiálu. No, příliš toho není, jedna skladba „Come With Me As Far As Behind The Horizons. A pokud jsme snad v souvislosti s předchozí suitou hovořili někdy o experimentu, pak má tahle nová kompozice právo honosit se přívlastkem MAXIMÁLNÍ. Hodně pozvolný rozjezd, zpočátku spíše relax než etno, vše pochopitelně postupně graduje, nabalují se další nástroje, motivy, dokonce se dočkáme i deklamujícího hlasu, avšak na sedmnácti minutovou záležitost mi to přijde přece jen trochu málo. Je pravda, že podobné ukolébavky příliš nemiluji, monotónnost, byť zkušeně podaná, má na mě uspávající účinek, čili z této novinky žádné velké nadšení rozhodně jevit nemohu. Bohužel.
CD vychází jak v bakelitové krabičce, tak i v digipacku z recyklovaného papíru. Zvídaví najdou i něco fotek z jeho výroby, Krustyho obrázky z Pákistánu, webové stránky nebo MP3. Není to tak málo, uvážíme-li kvality „Yarim Ya“ i cenu, která by neměla být vyšší než 250,-Kč. Osobně však raději počkám na skutečnou řadovou desku; snad ještě někdy vyjde. Hodnocení si tedy s dovolením opět nechám od cesty.
Je mi líto, ale tohle není novinka FORGOTTEN SILENCE. Jen pro potřeby CD oprášené EP "Yarim Ya" + něco omáčky kolem.
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
Odhliadnúc od toho, že v prípade tohto nosiča ide iba o jednu novú skladbu (avšak v 2 verziach, t.j 2x17 min. !!!) oceňujem prínos kapely rozšíriť svoju nadpozemskú, príjemne relaxujúcu a zaroveň fantáziu podporujúcu muziku aj širšej ako iba oddanej mase poslucháčov LP nosičov.
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.